Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co jsem se tu rozplýval nad novým albem amerického black-gaze-blue-grass one man projektu PANOPTICON. Než stihlo opadat listí z dubu, milovník horníků, banja a Kentucky Austin L. Lunn se vrací s albem laděným stylově do podzimních barev. A je nad slunce jasné, že milovníci téhle post-větve black metalu, která inklinuje k plachým melodiím a netradičním náladám, mají zase červený poplach.
Osobně bych intenzitu opatrně snížil na žlutou. Po desce „Roads to the North“, která skvělým způsobem evokovala všechny cesty metalové zimy, končící u harmonického krbu blue-grassových odrhovaček, je novinka „Autumn Eternal“ o poznání monolitičtějším (rozuměj: méně pestrým) albem, na němž se milovníci mládkovské romantiky potěší jen v úvodním tráčku „Tamarack’s Gold Return“, v němž Austin jedinkrát popustí uzdu své lásce pro rurální blue-grassovou instrumentaci.
Zbytek alba se nese v přísnějším duchu blackmetalových blast beatů, snivých erupcí melodických kytar a Lunnova skřehotu, který tu a tam nahradí čistý vokální přednes. PANOPTICON je v těchto polohách samozřejmě naprosto suverénní – je tu cítit vkusná harmonie mezi agresivitou a impresemi, kvalitní struktura skladeb, které se vyvíjejí a mění nálady. V „Sleep to the Sound of Waves Crashing“ lze celkem jasně zaslechnout ozvuky Austinova milovaného skandinávského blacku v epické formě, v jaké ho proslavili klasičtí SATYRICON. V následných „Pale Ghost“ výrazná shoe-gazová linka napojená na nekompromisní metalový základ zahřeje všechny, kteří mají pocit, že ALCEST vysublimovali do lepivé limonády. Škoda, že zbytek alba už je pak jen solidní sbírkou opadavé nálady.
PANOPTICON na novince potvrzují příslušnost ke špičce žánru, který z podzemí vystoupal do hledáčku prestižních trendy serverů i posluchačů. Na rozdíl od nových desek MYRKUR nebo DEAFHEAVEN, v nichž se pohybujeme na pomezí dobrého metalu a módní pózy, je „Autumn Eternal“ plně uvěřitelnou, i když určitě ne dokonalou deskou.
Tracklist
Tamarack's Gold Returns
Into The North Woods
Autumn Eternal
Oaks Ablaze
Sleep To The Sound Of The Waves Crashing
Pale Ghosts
A Superior Lament
The Winds Farewell
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.